Zdroj: http://candita.cz/index.php?a=hemzy-a-dristy/autorovo-tklive-usebrani-aneb-attention-whore-vraci-uder  •  Vydáno: 16.8.2019 21:28  •  Autor: Blanch

Autorovo tklivé usebrání aneb attention whore vrací úder

Zdravím všechny (těch pár) vespolek a přicházím opět s otravnými hemzami a zároveň velkou prosbou...
Má tenhle web smysl? Má smysl vydávat?
Začínám být malinko zmatená z toho, jestli sem někdo pravidelně chodí nebo nechodí (sedí, leží, stojí na hlavě, holt si vyberte každý svou ideální pozici) a pokud ano, co že to vlastně čte za fandom.

 

 

 

Neberte to jako stížnost, prosím vás, jsem prostě zvědavá a nevím, jestli mám věřit tomu, co mi každý týden chodí na mail jako ukazatel návštěvnosti a oblíbeného čtení, potažmo jestli mám věřit tomu, kolikrát jsou čteny články samotné a jestli přihlášení odběratelé novinek opravdu reagují na oznamy, které jim na email chodí.

 

Vnitřní statistiky webu mi podbízejí čísla a různorodé IP adresy (nestalkuju vás, vážně, jen to odlišuje zkrátka jednotlivce, co web navštíví), které mě matou.

 

V podstatě mi to ukazuje poměrně hezká čísla, která by i pohladila po duši (no, ruku na srdce, 800-1000 lidí denně jako před deseti lety to fakt není a to už dávno ani neočekávám a vlastně nechci, bylo to poněkud náročné na psychiku. Taky proč to očekávat, že ano, proč by se lidi zdržovali zrovna tady, když mají k dispozici takových úžasných možností) a člověka motivovala k tomu něco aktivně dělat, ale zároveň vnímám jakousi neochotu potenciálních čtenářů psát komentáře.

A to nejen tady u mě, to je jaksi takový globální problém už pár let. Já sama se snažím psát komentáře u všeho, co jsem četla, protože vím, jak je to vzácné, vítané a motivující, jak to autora potěší nebo třeba i obohatí, ale vím, že komentující čtenáři dost zlenivěli a zpohodlněli. No a nebo nejsou moc nároční.

 

Takže ve skutečnosti nevím, jestli se mi zbláznily internety nebo sem opravdu chodí tolik lidí, ale zkrátka jen o sobě nedá vědět.

 

Mám málo důvěry k takovým statistikám už jen z toho důvodu, že čtenáři - i když jsou líní/odrazení/neochotní/neschopní psát komentáře - tak mají i jiné možnosti, jak dát najevo, že něco četli, a to formou ohvězdičkování článku nebo jednoduchým FB likem.

Pakliže ani to jim nestojí za řeč, pomyslím si jediné - ta povídka asi stála za velký kulový a nikomu se nelíbí, takže ji nebudu vydávat a budu ji psát ve chvílích, kdy na ni sama dostanu vážně chuť a pro vlastní potěšení.

Opakuji, nevydírám, nežadoním, nevyčítám a nevyhrožuju. Vážně ne. Nejsem rozčílená, ponížená, necítím lítost. To jsou prostě holá fakta, takto my autoři přemýšlíme a určujeme sami sobě priority na základě odzkoušených odezev.

Není odezva, není zájem. Jednoduchá rovnice pro někoho, kdo pochybuje sám o sobě. A odezvou se míní i ten zbytečný lajk.
A vím, že to podobně funguje i u autorů povídek, které jsou na rozdíl od těch mých vážně kvalitní a úžasné a nedala bych na ně dopustit (autoři si na srazu stěžovali na útlum reakcí celkově, kdekoliv).

 

Je to takový nešvar. Co bylo před lety běžné, dnes je skoro až vyvážené zlatem.

 

Lidičky, vaše reakce nás motivují, nebojte se dát najevo, že se vám něco líbí, my to oceníme dvojnásobně, udělá nám to radost a podnítí tvořit a vydávat dál. Pouhý komentář dokáže neskutečně podpořit a nakopnout ve chvílích, kdy se člověk beznadějně vzdává.

Kdo píšete, jistě to znáte.

 

Nenutím vás psát komentáře, vážně ne, nebudu o ně žadonit, nebudu lhát, že by mi nedělaly radost, dělají pokaždé, ale chápu, že někdy to prostě buď nejde, nebo není nálada. A dalších jiných sto výmluv, adekvátních nebo absurdních, to je zkrátka už jedno.

 

Jediné, co v tuto chvíli v podstatě chci a o co vás prosím a co by mi udělalo nesmírnou radost, je, kdybyste se mi alespoň sem pod tento článek někteří ozvali a potvrdili mi, že něco ode mě čtete. A pokud ano, tak čemu dáváte spíš přednost? Co hraje důležitější roli ve vašem zájmu?

 

Sherlock nebo Harry Potter?

 

(P.S. registrace umožňuje zbavit se toho otravného kódu u komentářů, a zabere vážně zhruba dvě minuty.)

 

Víte, sama vyzvídám i kvůli tomu, co bych měla upřednostnit, komu se víc zavděčit (ne, že bych měla potřebu to dělat, já bych ideálně psala všechno a pořád, mně se líbí představa úplně všech a všeho, co jsem kdy rozepsala a ideální by pro mě bylo, kdyby měl den aspoň 60 hodin s tím, že člověk nemusí nikam chodit a nemusí ani spát, takže kdyby byl čas a možnosti... laugh), ale když už se teda rozhodnu sednout k tomu wordu a mám to nadšení pro věc, tak čemu bych měla dát přednost, abych pokryla větší část čtenářů?

 

Protože já upřímně nevím. Mám pocit, že až na dvě osoby, které čtou snad všechno možná jen ze zvyku, se nikomu nelíbí nic, což mi evokuje myšlenku už nemít snahu se omezovat nějak časem a možnostmi a jednoduše se trochu distancovat.

 

A pokud jste se dočetli až sem, dostáváte ode mě pomyslný metál a svatozář k tomu navíc, protože takové kydy, to se jen tak nevidí.

 

Holt jsem dnes a včera měla moc přemýšlivou náladu, která mě zbytečně nutila pokládat si otravné otázky. Tohle není žádný nátlak, to je holt jen obyčejná sebereflexe a pochybnosti vlastních (ne)schopností, které nikdo příliš nepotvrdí, ani nevyvrátí. 

 

 

P.S. tohle absolutně nemá nic společného s lobováním POUZE za pěkné komentáře. Konstruktivní kritika podaná asertivní formou, byť nelichotivá, je taky velkým přínosem a pomáhá nám posouvat se dál a vyvarovat chyb.

Já osobně bych velmi docenila, kdyby mě někdo upozorňoval na mé chyby, protože je pochopitelně jako self-beta nevidím a vyvarovat se tomu je složitější, než dělat beta-readera někomu jinému.

A to tady nemluvíme jen o gramatice a stylistice, ale i o možnosti probrat celkový obsah a jeho vysvětlení.


Nic, dnes už bylo týrání dost ;), omlouvám se za takový emocionální výplach. Přísahám, že se nesnažím nikoho urážet, ponižovat, zesměšňovat ani znevážit.